Autolaky a problematika pododstínů

V první řadě je potřeba vysvětlit, jak lakování při výrobě automobilů probíhá a jaká úskalí z toho mohou vyplývat. Dávno pryč jsou doby, kdy se všechna vozidla lakovala manuálně a za každým vyrobeným vozidlem byla zručná práce zkušeného lakýrníka. V moderní výrobě zastávají hlavní práci v lakovně roboti. 

Automobilky si přitom jsou vědomy nutnosti oprav laku nebo dokonce kompletního lakování nových dílů po výměně a tak ochotně spolupracují se specializovanými výrobci autolaků. Poskytují jim vzorky nových odstínů z vozů, které právě sjíždí z jejich výrobních linek. Mezi nejznámější specializované výrobce autolaků patří skupina BASF (autolaky značky R-M, Glasurit nebo Baslac), Axalta (značky Axalta, Spies Hecker, Standox, Mobihel), Sherwin Williams (DeBeer) a další značky. 

Vzorky nových laků od automobilek putují do specializovaných laboratoří těchto firem, kde jejich specialisté připravují své přesné receptury pro namíchání shodných odstínů. Každý výrobce autolaků vytváří tyto receptury podle vlastních metod (i když v principu se od sebe příliš neliší) a za použití vlastních pigmentů - z toho důvodu je každá receptura originální a nelze je mezi jednotlivými výrobci kombinovat nebo zaměňovat.

Náš tým na zahraničním školení u firmy Sherwin Williams / DeBeer.

Vzorků, které výrobce od automobilky obdrží, je vždy celá řada. Nejde jen o vzorky různých odstínů, ale naopak o několik vzorků toho samého odstínu. Důvodem je existence mnoha různých "pododstínů", tedy nepatrných barevných variací „jediné“ barvy, které se mohou na voze jedné značky se stejným kódem a názvem barvy vyskytovat.

Dalo by se čekat, že automobilka v prvovýrobě např. pro černou metalízu používá jeden kód barvy a že všechna vozidla s tímto odstínem budou tedy stejná. Jenomže takhle jednoduché to bohužel není. 

Jako příklad můžeme vzít například barvu LC9Z – černou metalízu vozů Volkswagen, kterou výrobce pojmenoval Black Magic. Tímto odstínem VW lakuje svá vozidla od roku 1993 do současnosti. Za tuto více jak třicetiletou éru bylo do provozů VW dovezeno nespočet dodávek laku s označením LC9Z. Každá z těchto dodávek/šarží barvy musela samozřejmě splňovat interní standardy pro odstín LC9Z, přesto ale nebyly všechny dokonale identické. 

Na našich fotografiích můžete vidět, jaké rozdíly se mezi nimi mohou vyskytovat.

Ukázka černé barvy VW LC9Z.

Všechny tyto odstíny jsou namíchány pro VW podle závazných receptur a všechny odpovídají odstínu LC9Z. Jak je ale na první pohled patrné, rozdíly mezi jednotlivými vzorky jsou mnohdy zcela zásadní.

Těch faktorů je více. V průběhu let se například měnila a zpřísňovala legislativa pro samotnou výrobu autolaků. Takže to, co mohlo být v pořádku v roce 1995, již nemuselo splňovat přísnější ekologická kritéria v roce 2005 a výrobce musel použít jiné - ekologičtější komponenty pro výrobu. Musel je přitom ale použít tak, aby se maximálně přiblížil původním „neekologickým“ odstínům. 

Hlavním důvodem je ale to, že např. zmíněný VW aktuálně vyrábí vozidla ve více než devíti zemích celého světa a zpravidla také ve více městech daného státu. A třeba taková Toyota vyrábí své automobily dokonce ve více než 20 zemích celého světa. Dodávky barev, do těchto po celém světě rozprostřených továren, proto z důvodu efektivity neputují z jedné centrály, ale naopak od různých blízkých specializovaných dodavatelů. Při tom opět vznikají nepatrné rozdílnosti v konečných odstínech. Všechny ale přitom stále splňují standardy základní podoby daného autolaku a mohou tak být označeny společným kódem barvy.

Velký podíl na to má ale i samotný plastový povrch, který reaguje jinak než kovová karoserie na elektrostatické vlivy při procesu lakování. A třeba metalické odstíny jsou navíc extrémně citlivé na sílu celkové vrstvy a na to, jak si „sedne zrno“, od čehož se pak odvíjí jejich výsledná podoba.

Tak jako všechno na světě, ani autolaky nevydrží věčně a postupem času u nich dochází k degradaci. Čím náročnějšímu prostředí jsou nalakované plochy vystaveny, tím dříve se na nich projeví patrné změny. Zejména působení UV záření dokáže změnit odstín nalakované plochy až o několik řádů. Nejvíce je to patrné při porovnání garážovaných vozidel a vozidel parkovaných na přímém slunci, u kterých dochází k tzv. vyšisování odstínu nejvíce.

Dalším faktorem nesouladu odstínů mohou být různé opravy laku, které na vozech již proběhly v minulosti a o kterých současný majitel nemusí ani vědět.

Jak je vidět na fotografiích níže, tento problém se netýká jen metalických barev, ale platí i pro pastelové odstíny. Na ukázce můžete vidět několik pododstínů odstínu bílé barvy LB9A, který je také v portfoliu koncernu VW.

Ukázka bílé barvy VW LB9A.

Určitě není! Výhodou kódu barvy je, že se v našich evropských podmínkách pohybují převážně vozidla, u kterých nebývá rozdíl v pododstínech tak velký. Při běžném pohledu jej mnohdy ani nezaznamenáte. Nicméně se objevují i vyloženě problematické odstíny.

Pokud se tedy chcete spolehnout na 100% shodu s odstínem na vašem voze, tak navštivte jednu z našich kamenných prodejen, kde kód barvy ručně zkontrolujeme podle našich vzorků a vždy vybereme pododstín s nejlepší možnou shodou se skutečnou barvou vašeho auta.

Vzorníky pododstínů pro jednotlivé kódy barev dodává každý výrobce autolaků, nicméně všichni výrobci mohou mít ve svých vzorkovnicích nepřesnosti a nelze se na ně vždy 100% spolehnout. Právě proto námi namíchané odstíny kontrolujeme a vyrábíme si z nich své vlastní vzorníky, které vlastnoručně lakujeme. Díky tomu, že na našem trhu působíme již dlouhou řádku let, tak máme k dispozici nejvěrnější kartotéku vzorků autolaků vozů, které se dají na našich silnicích potkat.

Zkušenosti z tohoto fyzického vyhledávání na našich prodejnách přenášíme také do našeho eshopu. U všech objednávek odstínů autolaků ověřujeme objednaný odstín v naší velmi bohatou historii míchání autolaků na našich prodejnách. Pokud se ukáže, že jsme již daný odstín míchali a fyzicky vybírali v jedné z našich kamenných prodejen, tak následně pro míchání volíme právě tento pododstín, aby byla pravděpodobnost shody odstínu maximální.