Bezbarvé laky: Jaký je mezi nimi rozdíl a co znamená označení MS, HS a UHS?

Při přípravě bezbarvých laků je nutné dodržovat dokonalou čistotu všech nástrojů a nádob, které používáme. Pro tyto účely je ideální použít jednorázové míchacích tyčinek, míchacích pohárů a dalšího vybavení, u kterého nehrozí opakovaným použitím kontaminace bezbarvého laku.

Většina bezbarvých laků má míchací poměr 2:1, můžeme se ale setkat i s jinými poměry, jako je 3:1, 5:1 atd. Hlavní složkou je vždy první číslo, pokud se jedná o bezbarvý lak pro lakování vozidel, je druhou složkou - a tedy druhým číslem tužidlo. 

Nejčastěji je tedy zmíněný poměr dva díly bezbarvého laku a jeden díl tužidla (2:1). K bezbarvým lakům je dle doporučení konkrétního výrobce možné přidat také ředidlo, které zaručí snížení viskozity výsledné směsi a její schopnost se slévat po nanesení na povrch.

Bezbarvé laky jsou nejčastěji dostupné ve třech formátech - první, nejstarší je technologie MS (Medium Solid) - jedná se o nejstarší technologii a v dnešní době je již hojně nahrazována technologií HS (High Solid) a UHS (Ultra High Solid). Obecně MS laky již nevyhovují obsahem těkavých látek (tzv. VOC) a doporučuje se tedy těmto lakům spíše vyhnout.

Bezbarvé laky MS

MS bezbarvé laky jsou tvořeny pevnými složkami o poměrně velkém rozměru. Jak je patrné z obrázku 1., tak je nádoba plná až po okraj, stejně jako další dvě nádoby - mezi jednotlivými částicemi jsou však značně rozdílné mezery, tyto mezery jsou v laku tvořeny právě těkavými látkami. 

V MS bezbarvém laku je o mnoho více těchto těkavých látek a jak lak na povrchu vytvrzuje, ztrácí hodně z finální vrstvy naneseného filmu, právě díky tomuto odpařování těkavých látek. Tento lak by se měl proto nanášet ve dvou uzavřených (plných) vrstvách, obvykle při 2 barech  a s odvětráním okolo 10 minut mezi vrstvami, toto odvětrání je nutné díky vlhkosti první vrstvy a množství rozpouštědel v ní.

Bezbarvé laky HS

HS bezbarvé laky se obvykle nanášejí jako jedna velmi tenká vrstva (přilnavostní nebo také kontaktní) a jedná plná - finální vrstva. Tyto laky mají podstatně menší částice pevné složky, jak je vidět na obrázku 2. Nádoba je opět plná až po okraj ale menší pevné částice nechávají v nádobě daleko menší prostor pro těkavé látky. Tento fakt napomáhá snadněji plnit bezbarvým HS lakům nižší úrovně VOC. 

Menší částice také znamenají, že finální transparentní vrstva je hustší a poskytuje tak možnost tvorby silnější vrstvy při nanášení. Je tedy možné použití menšího množství materiálu, aby se dosáhlo shodné finální vrstvy jako u bezbarvých laků MS. To je důvod, proč lze HS bezbarvé laky nanášet jako jednu kontaktní a jednu plnou vrstvu. Kromě toho, že je tento proces ekonomičtější díky použití menšího množství materiálu, je také rychlejší, protože mezi vrstvami je mnohem kratší doba odvětrání.

Bezbarvé laky UHS

Posledním typem je UHS bezbarvý lak, ten je reprezentován nádobou a obrázkem 3. Jak je vidět, mezi částicemi pevné složky je velmi málo prostoru pro těkavé látky. To by na první pohled mělo znamenat, že stavba vrstvy bezbarvého laku je ještě větší, než je tomu u laků HS a měla by stačit aplikace jedné plné a finální vrstvy na povrch. 

Skutečně tomu tak je, nicméně většina výrobců stále doporučuje aplikaci vrstvy kontaktní a dále plné vrstvy finální. Ze zkušeností víme, že aplikace příliš silné vrstvy najednou mívá za efekt lehké poklesnutí vrstvy laku na povrchu a tvorbu jemného saténového nádechu ve konečném lesku.

Jako zajímavost lze zmínit, že označení LAK, jak se s ním nejčastěji setkáváme, je vlastně chybné. Takto se pojmenovávají jednosložkové materiály, jako jsou např. 1K bezbarvé laky ve sprejích, které po nanesení na povrch zasychají odpařováním těkavých látek a za působení vzduchu. Většina bezbarvých laků v autoopravárenství je však dvousložková a zasychá hlavně za působení tvrdidla po smísení těchto dvou materiálů. Dochází tedy k chemické reakci mezi lakem samotným a tužidlem a tato směs schne polymerací.