Nastavení, kontrola a použití stříkacích pistolí

Nejčastějším typem stříkacích pistolí, které se používají pro lakování automobilů jsou typu HVLP, LVLP nebo jsou to tzv. konvenční stříkací pistole. Více o jejich rozdílech se dozvíte v našem předchozím článku.

Všechny pracují na stejném principu, kdy je do pistole přiváděna barva z nádržky umístěné nad pistolí. Obecně se těmto pistolím říká spádové stříkací pistole. V hlavě stříkací pistole se barva mísí s tlakovým vzduchem přiváděným z kompresoru a skrze soustavu trysek dochází k rozprášení na lakovanou plochu.

Dalším typem mohou být pistole se spodní nádobkou nebo s externím zásobníkem barvy. Ty se však pro běžné lakování nepoužívají a budeme se soustředit pouze na výše zmíněný typ.

Hlavní součásti zodpovědné za správné rozprášení a dávkování množství barvy jsou tři.

Je to jehla, která uzavírá přívod barvy z nádobky a jejím nastavením lze regulovat množství barvy přiváděné do pistole. 

Dále je to tryska laku, do které jehla dosedá a musí být s jehlou plně kompatibilní, skrze otvory po obvodu této trysky již proudí stlačený vzduch a je třeba dbát jejich správnému a šetrnému čištění. 

Posledním prvkem je tryska vzduchu, jejíž nastavení přímo ovlivňuje tvar, ve kterém bude barva dopadat na lakovanou plochu.

Všechny tři součásti je nutné udržovat v čistotě a čištění provádět v souladu s návodem výrobce. Důležité je používat zejména čistící nástroje, které nepoškodí povrchovou úpravu všech součástí a nedojde tak k jejich mechanickému poškození.

Regulace tvaru nástřiku

Pomocí tohoto regulačního šroubu lze nastavit tvar, ve kterém barva dopadá na povrch, a to od kulatého profilu až po plochý. U některých typů se nachází na boku těla pistole.

Regulace množství barvy

Tímto regulačním šroubem lze nastavit množství přiváděné barvy a přímo tedy ovlivňuje mísící poměr barvy se vzduchem. Nachází se výhradně v této poloze a je vždy v ose jehly.

Regulace tlaku vzduchu

Tento regulační šroub ovlivňuje tlak a množství vzduchu, které vstupuje do pistole. Tlak vzduchu je jeden ze základních parametrů, které při aplikaci autolaků sledujeme.

Pro zkoušku budeme potřebovat čistou plochu, na kterou budeme aplikovat barvu.

Regulační šroub množství barvy otevřete naplno a proveďte plný svislý nástřik barvy na podložku a sledujte tvar nastříkané plochy, množství barvy na podložce musí být takové, že bude barva po otočení o 90° volně stékat.

Stéká-li barva po celé ploše zkušebního nástřiku rovnoměrně, pistole aplikuje stejné množství barvy a její hlavní součásti nejsou poškozeny ani ucpány. 

Chyba tedy nebude ve stavu pistole ale je třeba hledat jinde. Doporučujeme zaměřit se na správnou techniku nástřiku, správné překrytí jednotlivých vrstev apod.

Zaměřte se zejména na vzdálenost pistole od plochy při nástřiku, musí být po celé ploše stejná a neměla by být větší, než je 10 až 20cm.

Vždy se snažte udržovat úhel pistole k lakované ploše v ideální rovině 90° a to po celou dobu jednotlivých tahů.

Zejména se vyvarujte "házení" zápěstím při dokončování tahu. Tímto pohybem měníte vzdálenost a úhel pistole k lakované ploše a tedy i způsob jakým dopadá barva na povrch.

Je potřeba si uvědomit, že položení metalického zrna má přímý vliv na výsledný odstín, jakmile se na některé části toto zrno usadí jinak, může být výsledný barevný efekt rozdílný, a to buďto z přímého pohledu, při pohledu z úhlu nebo dokonce ze všech stran.

Nebojte se správný pohyb natrénovat nanečisto a ideálně pod dohledem kolegy, který bude mít z odstupu a bočního pohledu dokonalý přehled o prováděných chybách. 

Zmíněné překrytí jednotlivých vrstev by mělo být rovněž stejnoměrné a každá další vrstva by měla překrývat již nanesenou vrstvu o jednu třetinu až polovinu plochy nástřiku.

Pouze tak docílíte správné kryvosti barvy a zamezíte výskytu nedolakovaných míst v lakované ploše.

Překrytí by opět mělo být stejné v celé ploše lakovaného dílu, pokud tedy překrýváte o 1/3 původní vrstvy, je nutné toto dodržet po celou dobu lakování dílu. 

Často se na toto pravidlo přestává dbát na hůře přístupných místech nebo tam, kde to pro lakýrníka není příliš pohodlné, opět se může jednat o spodní části karoserie atd.

Pro dokonalý výsledek je ale nutné i tyto části lakovat v souladu se správnými postupy.

Asi nejhůře se začínajícím lakýrníkům zvyká na dodržení rychlosti tahů při nástřiku.

Rychlost, kterou by měly být jednotlivé části lakovány se pohybuje mezi 900 a 1200mm/s. Tato hodnota je měřitelná pouze u strojního lakování roboty. 

V podmínkách ručního lakování toto změřit nelze a je opět potřeba rychlost tzv. dostat do ruky, ideálně pod dohledem zkušenějšího lakýrníka. 

Je však nezbytně nutné si nejen rychlost tahů osvojit ale zejména je dodržovat konstantně po celou dobu lakování jednotlivých tahů.

To platí hlavně pro větší plochy, kde musí lakýrník překonat pro jednotlivé tahy větší vzdálenost bez přerušení lakování. 

Rychlost tahů má přímý vliv na množství naneseného materiálu na lakovanou plochu a tedy i na to, jak se položí metalické zrno a jaká bude výsledná shoda odstínu s okolní plochou. 

V poslední fázi, při nanášení bezbarvého laku, musí být také stejná vrstva po celé ploše. Pokud se to nepodaří, nebude bezbarvý lak správně nalitý a může se vyskytovat efekt pomerančové kůry nebo jiné nedokonalosti.