Aplikace autolaků

Abyste věděli, co vás čeká, shrňme si nejprve pro přehlednost jednotlivé zásady:

1. Dokonale připravený a odmaštěný povrch
2. Bezprašné a čisté prostředí, ve kterém lakujeme a necháváme povrch schnout
3. Pravidlo 3×20 – teplota okolí, materiálu a lakovaného povrchu na stejné úrovní, ideálně 20°C (resp. rozmezí 18°C - 23°C)
4. Správná viskozita použitého materiálu dle míchacího poměru a měření
5. Správný tlak a čistota přiváděného vzduchu
6. Pravidlo 2×90 – úhel mezi povrchem a pistolí je 90 ° v obou směrech
7. Odstup pistole od lakované plochy 10–15cm
8. Rychlost tahů pistolí 900–1200mm/s
9. Překrytí jednotlivých tahů o 1/3
10. Řádné proschnutí všech vrstev mezi sebou

Všechny možnosti lakování se obvykle odvíjejí od charakteru odstínu (buď metalický, nebo UNI - pastelový), požadovaného vzhledu auta, odolnosti a životnosti laku. Nejčastěji se můžete setkat se dvěma systémy lakování – jednovrstvým akrylovým systémem a dvouvrstvým bazickým (někdy také třívrstvým).

Bazický lak

V tomto systému je možno míchat metalické i pastelové odstíny. Abyste ochránili zvolený odstín a dodali mu jeho lesk, je třeba bazický lak ještě přelakovat bezbarvým lakem, je jen na Vás, zda zvolíte lakování ve spreji nebo stříkací pistolí. Pokud nepožadujete lesklé provedení laku (typicky u motorových prostorů nebo vnitřků karoserie), můžete tento systém jen natužit a lakovat bez vrchního laku. Počítejte nicméně s tím, že odolnost je v tomto případě o něco nižší.

2K Akrylátový lak

V tomto systému můžete lakovat pouze UNI - pastelové odstíny. Akrylátový lak je systém dvousložkový a tuží se převážně v poměru 2:1:10 % (2 díly laku, 1 díl tužidla a 10% ředidla). Pokud použijete akrylátový 2K lak, nemusíte jej následně přelakovat bezbarvým lakem, takže ušetříte čas i finanční prostředky. Akrylát se typicky používá na starší i nová užitková vozidla. Nedosáhneme s ním sice takového lesku a odolnosti jako s bazickým lakem, ale na první pohled není rozdíl poznat.

Tento systém je ideální na lakování kabin nákladních automobilů, užitkových vozidel nebo letadel. Poměr tužení je podobný jako u klasického systému akrylátového laku, tento lak však má vyšší obsah sušiny (a tedy i lepší krytí) a je třeba ho naředit 20 % akrylátovým ředidlem. Jasnou výhodou je větší flexibilita celého systému a až poloviční cena oproti klasickým autolakům. Nevýhodou je chudší koloristika a tedy i omezený výběr odstínů. Typicky se průmyslový akrylátový lak míchá v odstínech RAL, NCS a dalších průmyslových standardech.

Tento typ laku se totiž používá spíše v průmyslu, ale pro úplnost se o něm alespoň zmiňme. Polyuretanový lak lze namíchat v matném, polomatném nebo lesklém a vysoce lesklém provedení. Jde o dvousložkový systém a je to typickým zástupcem systémů používaných k průmyslové povrchové úpravě.

Nejprve samozřejmě zkontrolujte připravenost povrchu. Znovu připomínáme, že jakákoli mastnota, nečistota, nebo dokonce oděrka se negativně projeví na celkovém vzhledu povrchu. Nepodceňte také čistotu okolí, zejména jeho prašnost. Při lakování se samozřejmě pohybujeme a víříme prach, který pak ulpívá na lakované ploše.

Znovu dodržujte pravidlo 3×20 – teplota okolí, lakovaného dílu i materiálu má být na stejné úrovni (ideálně okolo 20 °C). Důležitou součástí je také správné nastavení a čištění přiváděného tlakového vzduchu. Typicky se provádí nízkotlaké lakování, takže tlak u pistole se bude pohybovat okolo 2 bar. Dejte si pozor na častou lakýrnickou chybu: je třeba si uvědomit, že na 1 m vzduchové hadice se ztratí 0,1 bar tlaku. Pokud tedy například lakujeme s desetimetrovou hadicí, přijdeme na cestě od kompresoru k pistoli o 1 bar. Tlak tedy zásadně měřte těsně pod pistolí, ideálně malým manometrem s regulací.

Důležitá je také čistota přiváděného vzduchu (pozor na částečky oleje z kompresoru nebo kapičky vody v hadici). Nejlépe před lakováním nainstalujte na konec hadice pod pistoli malý odkalovací filtr. Tlaková nádoba kompresoru by také měla mít dostatečnou kapacitu, aby se kompresor nezahříval.

Ideální průměr se pohybuje mezi 1,2–1,4 mm. Stříkacích pistolí najdeme na trhu několik druhů – pro lakování se nejvíce hodí ty s označením HVLP (High Volume Low Press – 2 bar) nebo RP (zde se doporučuje tlak 2–2,2 bar). U pistolí se také udává spotřeba vzduchu v litrech za minutu. U HVLP je to cca 350 l/min a u RP 260–320 l/min. Podle tohoto údaje byste také měli volit kompresor, který zvládne pistoli dostatečně zásobovat vzduchem.

Kromě zmíněné zásady 3×20 je při aplikaci laku nutné dodržovat tzv. zásadu 2×90. To znamená, že úhel pistole s lakovaným povrchem by měl svírat úhel 90 °, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Odchylky od tohoto sklonu mohou vést ke změnám odstínu barvy a to zejména u metalických odstínů, kde je důležité pod jakým úhlem dopadne zrno povrch. Důležitým faktorem je dále vzdálenost pistole od materiálu – ta by se měla pohybovat mezi 10–15 cm. Pro rychlou kontrolu můžete použít pomůcku: sevřenou pěst položte na povrch a vztyčte palec. Nyní máte míru cca 15 potřebných centimetrů, bez palce 10cm. Po „pěstní kontrole“ nezapomeňte odmastit povrch:-)

Obecně lze říci, že rychlost pistole při lakování by se měla pohybovat asi okolo 900–1200 mm/s. Tento údaj však samozřejmě v praxi velmi těžko změříme. Nezbývá tedy, než správnou rychlost pohybu získat praxí, nebo ji odkoukat u zkušených lakýrníků (dobrou pomůckou mohou být třeba videa na YouTube, kterých tam najdete nespočet).

Aplikujte lak v jedné rovině tak, aby jeden střik (tah pistolí) překrýval druhý asi o jednu třetinu. Jak již jsme zmínili, po nástřiku bázického laku je nezbytné aplikovat ještě finální vrstvu bezbarvého laku. Počítejte však s tím, že většina těchto laků má tendenci se slévat, takže aplikovaná vrstva nemusí vypadat hned po aplikaci dokonale (má lehký „pomerančový efekt“). Teprve po chvíli se lak sám ustálí a srovná.

Bezbarvý lak je možné nanášet na metalízu velmi záhy – asi po 15 minutách. Určitě ale není dobré nechat podkladový lak schnout déle než tři hodiny. Po této době se už s bezbarvým lakem nespojí dokonale a může hrozit jeho odlupování. Vrstva bezbarvého laku by měla být cca 50 µm silná. Pokud byste aplikovali bezbarvého laku více, mohlo by dojít ke změnám odstínu autolaku a také efektu lupy (zvětšování hliníkového zrna v odstínu).

Jak je vidět, lakování karosérie je svého druhu věda a umění zároveň. Pouze správným dodržením jednotlivých kroků a opakovanou praxí je možno dosáhnout mistrovského díla. Doufáme, že vám náš článek na cestě k lakýrnické dokonalosti pomohl.